neděle 7. února 2016

Ojetá rozeta

Pro ty, kteří neví jak vypadá ojetá rozeta, tak to může vypadat třeba nějak takhle.



Když jsou zuby takhle vymleté a máte vytahaný řetěz, tak hrozí, že vám ten řetěz spadne. Což se mi dvakrát stalo. Nic moc, řeknu vám...
Krátké Video jak se to může stát


neděle 29. listopadu 2015

Výměna olejových hadic

Na moto byly staré, popraskané olejové hadice a tak bylo potřeba je vyměnit. Možná, že by fungovaly ještě dalších deset let, ale proč to riskovat, že. V Autocentrum A.d.i.č. v Uherském Brodě mají hadice jaké chcete a střihnou vám je na počkání. Cena za pusu, koruna za centimetr hadice.


[Fotky]

Vyčištění a seřízení karburátoru

Karburátor Mikuni bst33, který je v BMW F650 Funduro, není složitý, je jen potřeba dodržovat určitý postup při rozborce a sborce. Při koupi motocyklu se zjistilo, že karburátor dělá loužičky a je nějak divně seštelovaný. Takže nezbývalo než jej rozebrat, vyčistit a zase poskládat. Jenže když chci vytahnout karburátor tak musím sundat sedadlo, boční plasty, nádrž, povolit podsedlový plast, odšroubovat regulátor dobíjení a vytahnout airbox. Dále musíme odháknout lanko plynu a vyšrubovat lanko sytiče.


S plastovým šroubkem od lanka sytiče opatrně, zvláště když už bylo jednou zlomené a lepené. Vyřešeno novým dílem z partsdepot.cz konkrétně z modelu Aprilia Pegaso 650, protože díly na BMW prostě nemají. Jedna malá zajímavost. BMW F650 Funduro se vyrábělo v Itálii právě ve fabrice Aprilia. Krom toho má s Pegasem stejný motor i karburátor a spoustu dílů.


Při čištění samotného karburátoru jsem postupoval přesně podle manuálu, který je velmi podrobný a i naprostý lajk dokáže rozebrat a složit karburátor. V mém karburátoru byly špatně seřízené hladiny a tím pádem do jednoho neustále tekl benzím zatímco druhý už byl zavřený. Dále jsem vyčistil přívodní potrubí a vysypal písek z plovákové komory.





Závěrem musím říct, že mě překvapilo, jak snadné to bylo. Nejsem nijak technicky zdatný a motocyklům nerozumím, ale tohle šlo kupodivu dobře.

[Fotky]

BMW F650 Funduro



   Téměř od začátku mé motocyklové "kariéry" jsem pošilhával po nějakém enduru, na kterém bych se mohl povozit i mimo cestu. Jelikož mi toto přání Hornet nesplnil (až na pár výjimek), usoudil jsem, že bude nejlepší si takovou motorku pořídit. Tou dobou visel na internetu inzerát na BMW F650 Funduro, které už bylo po pár úpravách. Po týdnu váhání, jsme s Tyfem sedli do auta a vyrazili do Třebíče, kde jsme se měli setkat s prodejcem. Netrvalo dlouho a už jsem jel na "nové" motorce dom. Po cestě samozřejmě celou dobu pršelo.
Motocykl je rok výroby 1994 a prošel už pár změnami. Nejvýraznější změnou je asi přední kokpit na zakázku a přední vidle s 21" kolem z KTM 640 Adventure. Svezení je příjemné a pohodlné a to i na hrbatých a rozbitých cestách. Podvozek krásně pobírá veškeré nerovnosti. Motor má sice jen jeden válec a 35kW, ale bohatě to stačí. A když je touha po rychlosti, pořád v garáži odpočívá Hornet...





středa 19. srpna 2015

Sušené maso

Myslím, že není třeba nějak extra představovat. Kdo neví ať si počte [1]. O výrobě jsem uvažoval už dlouho, ale teprve když jsem to ochutnal v UH tak jsem se rozhodl to vyrobit. Receptů je všude hromada, tak si jen vybrat ten, který vyhovuje nejvíc. Já jsem koupil pár vepřových panenek. Psali, že z vepřového to má lepší chuť. Příprava je jednoduchá. Zbavit maso tuku, nakrájet na plátky cca 3-5 mm, naložit do marinády, napichat na špejle a sušit.

Na marinádu jsem použil: 6 lžic sojovky, 2 lžice worchestrové omáčky, mořskou sůl, půl lžíce černého mletého pepře a dvě lžíce Napoleon bourbon.

Všechno se to smíchá, maso se naloží a nechá marinovat. Čím dýl tím líp. Já jsem to marinoval asi 10 hodin.


Maso před samotným sušením je lepší osušit od zbylé marinády, aby dříve uschlo a nezasvinilo vám potom troubu až z toho začne odkapávat šťáva. Takže zbývá už jen napichat na špejle, položit na rošt a sušit. Já jsem nastavil hodnoty na 2 hod. při 75°C, potom 2 hod. při 60°C a půl hodinky při 50°C.

Pak jen sundat, vložit do sklenky a zavřít. Musím říct, že mě potěšilo, že se to povedlo. Je to fakt dobré. 
Hmotnost za syrova byla okolo 700g a po vysušení 190g.

středa 27. srpna 2014

Výlet do Rakouska



Když se mi rozpadla parta na motovýlet do Chorvatska, tak po dlouhém přemlouvání jsem nakonec vyjel sám do Rakouska. Výlet to byl plánovaný na rychlo, takže večer jsem naplánoval cestu a na druhý den už jsem vyrazil. Zapoměl jsem sice pár věcí, ale bez těch se obejdu. Cílem prvního dne bylo Neziderské jezero. Ráno bylo škaredě zataženo místy pršavo. Po obědě, kdy jsem vyrážel se udělalo na chvíli pěkně. Po překročení hranic se Slovenskem se udělalo jasno a slunečno, které vydrželo po celou dobu výletu. Úžasné. S úsměvem na rtu a s větrem ve vlasech jsem dojel na Rakouské hranice. Tam už mi tak do smíchu nebylo, protože jsem neměl funkční navigaci ani mapu. Přišlo mi, že rakušáci označují buď vše a všude nebo nic a nikde. Já jsem samozřejmě jel skoro celou dobu po neznačených cestách. Cesta ubíhala svižně. Za zmínku stojí gotický kostelík v Bad Deutch Alterburg. Trocha bloudění, ale za pár hodinek jsem byl u jezera v kempu ve vesnici Breitenbrunn am See. Městečko pěkné, stejně jako celé Rakousko a kemp krásný, udržovaný, čistý prostě nádhera. Možná to bylo tím, že už zkončila sezóna, ale všude bylo mrtvo. V kempu, v sekci pro stany bylo pár velkých obytných stanů a ten můj malý se krčil mezi nima. Jediná nevýhoda byla, že motocykly a ostatní dopravní prostředky musely zůstat na parkovišti.
Neziderské jezero je nádherné a poměrně čisté. A tak večer usínám sám ve velkém stanu, zdálky slyším lehké šplouchání vln a ze sousedního stanu anglicko-německou hádku. Parádní.
Ráno mě budí šplouchání vln a cvrlikající vrabci, kterých tam byly mraky. Po lehké snídani vyjíždím směr Mariazell. Jedu přes malé vesničky v horách a tak o pěkné serpentýny a zatáčky není nouze. Na oběd zastavuji v horách na malém plácku s výhledem do údolí. Po poledni přijíždím do Mariazell, které je plné poutníků, turistů a všech možných i nemožných cestovatelů. Kostelík pěkný, jehož návštěvu můžu vřele doporučit. Další cesta se ubírala směr St. Pölten, ale ještě předtím projíždím malýma dědinama s dalšíma serpentýnama a nacházím malé historické městečko Kirchberg an der pielach. Nádherná krajina, a když vyjedete po malých klikatých cestičkách až na vrcholek hory, tak i parádní výhled. No a už si to jedu cestou do St. Pölten, kde najíždím na dálnici směr Česko.

[Fotky]

pátek 28. února 2014

První jarní svezení

Příjemných 10°C. Neodolal jsem.

pátek 20. prosince 2013

Sádrový odlitek pěsti

Inspiroval mě návod v knize "100 návodů pro šikovné ruce". Popisovali to tam jednoduše. Vezmete sádrový obvaz, který zakoupíte v každé lékárně, namočíte do vlažné vody a pak už jen tvarujete podle předlohy a necháte trochu ztuhnout. Nojo, ale cokdyž nemáte sádrový obvaz a lékárna ho už několikátým rokem neprodává? Je to jednoduché. Obyčejný obvaz jsem nastříhal na kousky asi 8x8 cm, rozdělal řidší modelářskou sádru a každý kousek obvazu v ní vyráchal. Potom už jsem jen tvaroval na na zatnutou pěst a pomáhal si štětcem. Abych trochu urychlil tuhnutí sádry, použil jsem fén.
Bylo potřeba obal trochu nastřihnout, abych vytahl ruku. Poté co jsem zacelil střihy, vylil jsem celý vnitřek olejem, to proto aby se to nepřilepilo k obalu. Celý prostor jsem na konec vylil sádrou a nechal stuhnout. Výsledek mě docela překvapil.





úterý 5. listopadu 2013

Sklolaminátový květináč

Viděl jsem videa, kde vyráběli různé věci ze sklolaminátu a řekl jsem si, že si to chci vyzkoušet. Načetl jsem si pár článků jak na to, jak správně vybrat skelnou tkaninu či rohož a k tomu odpovídající pryskyřici s tvrdidlem. Objednával jsem u Havel Composites a do týdne bylo zboží doma.
Objednával jsem skelnou rohož o hustotě vláken 225g/m2, která je určena pro prosycování polyesterovými pryskyřicemi, dále polyesterovou pryckyřici základní bezbarvou a jako tvrdidlo jsem použil Butanox M 50 peroxid.

Přemýšlel jsem co bych skusil vyrobit nenáročného a volba padla na květináč. Obalil jsem ho starou silonovou podkolenkou, aby se to na něj lépe chytlo a taky abych vyrovnal záhyby.

Pak už jsem nanesl základní vrstu pryskyřice s tvrdidlem v poměru daným výrobcem. Celý proces spočívá v pokládání kusů rohoží a následým prosycováním pryskyřicí. Důležité je zbavit se malých bublinek pod jednotlivými vrstvami. Třeba malým kovovým válečkem. Než se to člověk naučí bude zalepený až za ušima, stejně jako já.
Jakmile je hotovo, necháme hotový výrobek vytvrdit zhruba na 24 hodin při teplotě okolo 20 stupňů v dobře větrané místnosti. Jelikož tolik stupňů snad doma nikde nemáme nechal jsem to ve sklepě.

Vytvrzený sklolaminát sundáme z formy a nadále opracováváme běžnými prostředky do finální podoby.
Příště použiju jemnější tkaninu a řidší pryskyřici pro snadnější práci.
[Fotky]